A víš o tom, že se můžeš zamilovat do svého vlastního auta?

Subaru BRZ - můj ranní letní nedělní rituál

Když moje žena ještě spí...

Je brzké srpnové nedělní ráno, kdy otvírám oči a potichu se odplazím ze společné ložnice, kde nerušeně chrupká moje milovaná žena. V ranním rituálu si připravím půl litr horké vody s citrónem plus do sebe hodím zdravotní vitamíny (ať mám alespoň placebo efekt sebelásky). Ve svižném tempu se obléknu a v tichosti opouštím brněnský byt s klíčkem od Subaru BRZ v ruce.

UMYEM_Milujeme_auta-14-2

Příchod k BRZu a vědomí, že teď máme na naše rande dobré dvě hodinky mě přiměje k šibalskému úsměvu malého kluka. Usednu do svatyně interiéru pocitově z 90 let, pohladím volant a slušně pozdravím: „Dobré ránko BRZo.“ Tlačítkem START uvedu do provozu plochý boxer a nechám ho dvě minutky provést jeho ranní rituál, který s sebou jistě nese také slova o oleji a sebelásce.

Pomalu opouštím brněnské Veveří a v klidných otáčkách za sebou nechávám jemné zvukové vibrace sportovního potrubí Perrin a na svém "jablku" sleduji aktuální teplotu oleje, která se chová jako respektovaný učitel. Na to jaký jsem byl student za svých školních let, tak nyní z mého učitelé mám respekt. Nicméně jedno zůstává stejné. Hned po odchodu učitele ze třídy začala ta pravá zábava (až si říkám, je takhle to školství v pořádku?)! Učitel odchází u teploty oleje okolo 60 °C, kdy najíždím na výpadovku směr Svitavy. Otáčky motoru již posunu k hranici 5 tis./min a v hlavě si tvořím mapu našeho rande. Sjíždím z hlavní, projíždím Brno – Mokrá Hora a Brno – Jehnice, kde dozraje plnohodnotně teplota oleje i mé ranní myšlenky.

UMYEM_Milujeme_auta-6-2

Za poslední přeškrtnutou cedulí Brno na ulici Blanenská, vypínám trakci, podřazuji s meziplynem na dvojku a s plným plynem vyrážím vstříc následujícím siluetám nedělního asfaltu. Při sjezdu na silnici Lelekovice – Vranov koriguji klouzající prdelku v pravotočivé zatáčce lehkým kontra a s povedeným powerslidem pokračuji dál směrem do Vranova.

Klikatá silnice s nedokonalým povrchem nás vítá s otevřenou náručí. V BRZu točím k hranici omezovače dvojku, řadím trojku a pár vteřin na to jdu na tvrdé brzdy, meziplyn přes patu zpět do dvojky a kroužím zatáčku po ose jako kružítko. Při příjezdu do Vranova jsme s teplotou na krásných 104 °C, vyjedu si na vrch obce k „Samovýčepu pro dobré lidi. Na chvíli auto zastavím, motor nechám běžet a protáhnu své tělo za prvních svitů ranního slunce. Při tomto rituálku těžko můj zrak opouští sportovní siluetu BRZka, které jako by čekalo, co se bude dít dál. Udělám si pár dřepů, kliků a vracím se opět do 90tých let, odkud vyjíždím směrem na Šebrov a dále mé oblíbené Blansko, odkud pokračuji přes Olomučany do Josefovského údolí, kde projíždím okolo Býčí skály do Křtin a dále směrem na Vyškov.

UMYEM_Milujeme_auta-5-2

Po celou dobu mně kulisu tvoří Bob Dylan a v pozdějším čase i paprsky nedělního slunce. Před návratem domů navštívím závěrečný rituál projížďky, který se týká očisty BRZa, kdy společně se silnou tlakovou demineralizovanou vodou UMYEM především přední část od hmyzu a za dalších 5 minut osuším BRZo při rychlosti okolo 100 km/h. Přibržďuji u Lidlu pro čerstvé ovoce na ranní letní smoothie, které zase miluje moje žena.

ma-na-kole-pres-afriku-3_w2000_h2000

Je 8 hodin ráno, smoothie je na stole a při četbě hnihy od Tadeáše Šímy, který projel Afriku na kole, dostávám svůj tep do životního normálu a už se těším na první nedělní objetí.

 

Autor článku: Jirka z UMYEM